Jdi na obsah Jdi na menu

Jaro je tady 20.03.2009

20. 3. 2009

Část I. (sání) – píše Ališouna: Vážení přátelé, já hárám! Jaro je tady. Venku roste nová tráva, všude je spousta zajímavých pachů, ptáci řvou, hormony šílí, všichni psi u nás v parku šílí a moje panička už z toho pomalu taky šílí... Na procházkách mě hlídá ostřížím zrakem a pro jistotu mi pořídila móc pěkné nové vodítko :-)

Část II. (komprese) – píše panička: Ališouna se každé ráno v parku dojde ukázat místním hafanům, předvede se na trávníku s ocasem jako praporek (aby snad někdo nezůstal na pochybách, o co jde) a pak je od sebe s velikým křikem a vrčením odhání. Přeloženo do lidské řeči, vypadá její ranní vystoupení asi takto: „Koukejte všichni, já hárám! Vidíte to? Cítíte to??? To by bylo žůžo... Hm, ale tebe, frajere, fakt nechci!“

Část III. (výbuch) – píše Ališouna: Můj milý deníčku, nikdy jsem si nevšimla, kolik je u nás ve městě pěkných hafanů... Stačí na ně trochu zamávat ocáskem a oni už se hrnou k mně, smýkají páníky na vodítku, slintají, plazí se, předstírají hluchotu a úplně VŠICHNI se mnou chtějí kamarádit :-) Já s nima taky :-))) Panička jenom šedne, bledne, odvrací zraky a nechce mě pouštět z vodítka. Místo hraní a lítání pořádáme pochodová cvičení na opuštěná místa... Doma propadám hluboké melancholii a čučím do prázdna. Proč jen panička brání mému štěstí? PROČ?

Část IV. (výfuk) – píše panička: Vrátili jsem se zpátky do části druhé. Bohudík! Už jsem z toho hlídání měla oči jako na stopkách... Ališoun sice v parku zlobí, provokuje, ale jakmile se nějaký pes odváží přiblížit, ježí se a cení zuby. Ufff, snad je to za námi. A teď jdu spát. Dobrou noc!