Jdi na obsah Jdi na menu

Takový normální den 4.11.2008

9. 11. 2008

RÁNO mě panička vzbudila brzo a hned jsme se šli venčit do parku. Cestou jsme potkali ridgebacka Akima a pořádně jsme se spolu proběhli. Akim je můj velkej kamarád. Vždycky ráno na mě číhá u břízy a pak mě jako loví :-)

Potom rychle zpátky domů, protože panička spěchala do práce. Já jsem si vlezla k páníkovi pod peřinu - hezky do teplíčka.

DOPOLEDNE jsem poctivě odpočívala a nabírala síly na další běhání. Přitom jsem jen tak mimochodem rozkousala houbičku na nádobí a jednu starou housku, co panička suší pro koně.

ODPOLEDNE následovalo veliké vítání paničky - skok zepředu, skok zezadu, skok na hlavu - a taky mytí rukou, uší, nosu, očí atd. Co mi přijde pod ruku, to umeju! Panička se totiž vrací z práce děsně špinavá :-)

Pak jsme šly na chvíli cvičit do parku a pak na Bakalku pro Aimee, Rosie a jejich paničku. Společně jsme vyrazily do lesa na Červený kopec a dál směrem k Antroposu. Lítaly jsme s Aimee, co nám síly stačily, honily se mezi stromy, čmuchaly ve spadaném listí a soutěžily, kdo udělá rychlejší obrat a divočejší kotrmelec. My ohaři totiž máme takové věci v popisu práce... A paničky a Rosie nad tím jen kroutily hlavou.

VEČER doma následovalo veliké vítání s páníkem, mytí nohou (bohužel mých) a večeře. Potom jsme spolu lenošili na gauči a myslím, že jsem u toho trochu usnula. Po zprávách jsme se šli naposled vyvenčit do parku na Bakalku, ale žádného pejska jsme tam nepotkali. Škoda.

Procházka mě trochu osvěžila a tak jsem se rozhodla, že si se mnou páníci budou hrát. Přinesla jsem jim míček, zbytek pískací kostičky, uzel, ale nic z toho se jim asi nelíbilo. Konečně páník zabral, chvíli jsme se přetahovali a jednou jsme ho dokonce nechala vyhrát :-)

Uááá, to mě ale unavilo. Tak dobrou noc!